O prvním říjnovém víkendu měli v zámeckém parku v Malči dostaveníčko vyznavači zdravého pohybu v přírodě. V sobotu tu měli cíl turisté účastnící se už sedmé akce seriálu „František Palacký - Aristokrat ducha“ a v neděli se pak v zámecké zahradě uskutečnil geocachingový megaevent „FP – Zámecká zahrada Maleč“ se spoustou doprovodných aktivit. Celkově tak zámeckou branou během dvou slunečných dnů prošlo přes 800 spokojených návštěvníků.
Sobotní fotogalerie "PALACKÝ 2026 - Maleč"
Nedělní fotogalerie MegaEvent "FP - Zámecká zahrada Maleč"
Setkání v Malči objektivem Václava Macháčka-Riegra
Setkání v Malči objektivem Rozhledníka Pavla
Setkání v Malči objektivem Maple14
Tenhle příběh jsme začali psát už v roce 2021, kdy jsem se s majitelem zámku Václavem Macháčkem - Riegrem seznámil při akcích "200 let KHB", čili připomínky 200. výročí narození Karla Havlíčka Borovského. Už tehdy mi pan Macháček našeptával myšlenku, že se v některém z našich seriálů budeme muset zaměřit také na Františka Palackého. Palacký a KHB byli současníci a odvažuji se napsat, že byli blízcí přátelé a klíčoví političtí i profesní spojenci.
Palacký v roce 1846 Havlíčka doporučil na pozici redaktora Pražských novin, čímž odstartoval Havlíčkovu žurnalistickou kariéru. V revolučních letech 1848-1849 se stali vůdčími představiteli české liberální politiky, Havlíček podporoval Palackého koncept austroslavismu (federalizované monarchie), zasedali spolu ve škamnech ústavodárného sněmu v Kroměříži. Jen tedy o 23 let starší Palacký zastával politiku rozvážného učence, dějinopisce a diplomata a zlobíval se na Havlíčkovo nekontrolovatelný bojovný tón a vzdor, za který si mladý rebel vysloužil plnou penzi v Brixenu.
Už tehdy jsem dal panu Macháčkovi jasně najevo, že do Palackého nikdy nepůjdu, protože to je na mne moc politiky a že takhle obtížné téma nedokážu podchytit a zpracovat. A právě z tohoto důvodu jsme v sobotu ráno, dne 3. října 2026 stáli nastoupeni s plnou polní v malečské zámecké zahradě ubránit se několikasethlavé přesile rozvášněných návštěvníků.
Start sobotního turistického pochodu jsme umístili před nádraží v Chotěboři s dobrým dojezdem od Havlíčkova Brodu a Pardubic. Trasa v délce 12 km vedla přes chotěbořské náměstí, Koukalky, Horní Sokolovec, Libici nad Doubravou a po žluté až na zámek v Malči. Další trasy jsme vedli přes malebné Doubravské údolí a za slunečných podzimních dnů ještě malebnější.
Na dvou nejzajímavějších místech trasy jsme zřídili dvě razítkové kontroly. Tu první v nově otevřeném Městském muzeu Chotěboř, které sídlí s přestěhovaným íčkem ve společné budově. O muzeu jsme psal začátkem září při příležitosti slavnostní vernisáže
ZDE. Díky skvělým kontaktům s vedoucím muzea Michalem Kampem jsme měli možnost nabídnout našim návštěvníkům mimořádné vstupné ve výši jedné padesátikorunové mince, což bylo po celý víkend hojně využíváno. V době psaní tohoto článku nemám z muzea žádné statistiky, ale prý to byl "masakr". Což mi jako exaktní hodnocení plně dostačuje.
Druhá razítková kontrola byla připravená na žluté turistické trase za Libicí nad Doubravou, kde byla loni odhalena Zemská hranice. Kamenná plastika brány z lomového granitu od populárního havlíčkobrodského akademického sochaře Radomíra Dvořáka symbolizuje průchod časem a krajinou a odkazuje na historii starobylé Liběcké stezky. Rozhodně se tedy nejedná o historickou hranici Čech a Moravy, ta se nacházela štipec stranou. Ale je tam, kde je, na moc hezkém a turisticky velmi dobře přístupném místě. Což ze svého pohledu ignoranta fanatického dějepisectví považuji za podstatně přínosnější než zapomenutý hraniční patník někde v houští a lebedě.
Jenže naši milí turisté si udělali razítkovou kontrolu už v libické hospůdce U Bambuchů a dle informací personálu to tam všechno - lidově řečeno - vyžrali. V Malči v obchůdku s DOBROtami měli navařeno a napečeno, ale nikdo se tam nestavoval. My jsme udržovali oheň na opékání špekáčků, ale nikdo o ně neměl zájem. Až večer po pochodu jsme seznali, proč se obvykle hladoví poutníci neshánějí po menáži.-)
Na zámku už od desáté probíhaly co hodinu komentované prohlídky unikátní expozice Památníku Františka Ladislava Riegra a Františka Palackého, za doprovodu majitele zámku a praprapravnuka Palackého Václava Macháčka - Riegra a se čteným komentářem oblíbeného herce Jaroslava Plesla. První prohlídka byla "rozjezdová", které se zúčastnila jen hrstka zájemců. Na většinu turistů bylo brzy, ještě byli všichni na trase. A byla to vlastně jediná poklidná prohlídka, protože všechny ostatní "přetékaly". Ač jsme byli domluvení na optimálních skupinách do dvaceti osob, uhlídat se to nedalo. Občas jsme přetekli i před dvacet pět osob, považovaných za maximum, které je možné do expozic natlačit.
Na dvanáctou jsme naplánovali slavnostní uvítání turistů. Zahájili jsme ho státní hymnou, protože máme ověřené, že tóny naší hymny činí okamžiky silnějšími a vytvářejí atmosféru národního uvědomění a hrdosti. A po pravdě - právě tady na tomto místě ve spojení s odkazem pánů Palackého a Riegra (resp. Riegrů) jsem tu sílu okamžiku cítil podstatně intenzivněji než kdykoliv kdekoliv dříve. Jsem si jistý, že jsem to tak nevnímal jenom já. Možná všichni. Nebo skoro všichni?!
Samostatnou kapitolou pak bylo čekání na příjezd autobusu. Ještě před prázdninami jsem řešil smluvní autobusovou dopravu, abychom dokázali turisty dostat zpět na nádraží. Jenže v rámci krajské integrované dopravy VDV na Vysočině teď do Malče o víkendech třikrát denně zajíždí linka č. 167 z a do Chotěboře. Pět minut před třetí stálo na refýži před zámkem na osmdesát turistů. Vtipkoval jsem, že není vhodné nastupovat mezi prvními, protože ti první budou těmi posledními vytlačeni zadními dveřmi zase zpět na ostrůvek. Vtipkoval jsem, ale dobrý pocit jsem z toho neměl. Přesto se do autobusu natlačili všichni, leč autobus odjížděl se značným zpožděním a vlakové přípoje v Chotěboři údajně nestihl. Za což se jménem organizačního týmu omlouváme. Nicméně jsem si jistý, že jsme vytvořili absolutní rekord linky a že za celou dobu jejího provozování v ní necestovalo tolik lidí jako dnes během jedné jízdy.
V 16:30 jsme odbavili poslední skupinku zámeckých návštěvníků a konečně se mohli převléknout a odpočinout si od našich dobových kostýmů. Však se jich zítra ještě nanosíme dost! Civilně převlečeni jsme si konečně došli opéct svůj špekáček a chvilku si odpočinout. Ale skutečně jen chvilku, protože nás ještě čekal podvečerní event v Libici a poté zakempení spojené s krátkým, ale o to intenzivnějším posezením při svíčkách. Slavily se tu narozeniny, a ty prostě odfláknout nechceš!
V neděli patřil zámecký park v Malči výhradně geocachingu. Včera byli geokešeři odkloněni mimo katastr obce Malče s dopomocí celodenních doprovodných aktivit. O to víc byli natěšení hned od samého rána a hned od samého rána se charakter dne proměnil. Zatímco turisti docházejí do cíle individuálně a v malých skupinách, průběžně po celý den, geokešeři mají tendenci event hromadně přepadnout ještě před jeho začátkem. Což považuji za nezodpovědnost, jak s oblibou tvrdím celých deset činných let.
Od devíti hodin probíhal před zámeckou branou předevent a na 9:30 jsme naplánovali otevření zámecké brány. Tou dobou tam číhal už asi dvousethlavý dav, který jsme společně s Macháčkovými přišli stylově pozdravit. Pak už jsme jen tajně doufali, že na zámek po téhle smečce nebude vydán demoliční příkaz.
Protože se geokešery snažíme udržet na místě vždy co nejdéle, aby si to tu užili, když už sem kvůli tomu dorazili, míváme v cílovém prostoru připravené všechny doprovodné aktivity. Výdej objednávek, prodej suvenýrů, zámecké prohlídky, krámek s takovými těmi geocachingovými nezbytnostmi, šňůry s LABkovými sériemi. To posledně jmenované je věc, která se mimořádně osvědčila, už když jsme ji poprvé aplikovali na Santiniho megaeventu ve Žďáře nad Sázavou 2023. To je prostě neuvěřitelné, že dospělí a svéprávní lidé vydrží celý den čučet na prádelní šňůry! Od té doby jede na prádelní šňůry většina megáčů.-)
Samozřejmě i dnes jsme od samého rána udržovali oheň na opékání špekáčků a zámecký kávový servis se zákusky a domácími sušenkami za dobrovolný příspěvek. Dnes se přes Libici nešlo a ani nejelo, dnes to všechno mizelo před očima a padalo do nenasytných pupíků v Malči. Naštěstí jsme zachránili posledních deset vuřtů pro sebe na večer.-) Dnes si nemohl stěžovat ani obchůdek přes ulici, no prostě kobylky.-)
Opět i dnes úžasně důstojné a vyvedené polední přivítání s hymnou. Dnes však s trochu jiným podtextem - připomněl jsem přítomným, že i když hrajeme americkou hru, tak bychom ji měli hrát tak, aby byla blízká našim českým srdcím. Abychom se zbavili servility a přestali podlézat, abychom si v té hře zachovali špetku vlastenectví a úcty k našim tradicím, abychom mohli ve spojení s geocachingem podnikat aktivity, které máme rádi a na které jsme zvyklí. Ať si Amíci mají svoje pravidla podle svého hamburgerového naturelu, ale my jsme prostě jiní, vnímavější a zvídavější. Však znaje letory lidu vezdejšího nedovedu si představiti, že bychom byli kdy schopni ideálu tohoto dosíci...
Bylo mi velkým potěšením předávat ocenění Havlíčkovy výzvy, kterou jsme zahájili na megaeventu 200 let KHB v Havlíčkově Brodě 2021. Ta výzva je i po letech stále živá. Je úžasné, že jsme mohli předat už 9. diamantovou medaili za 200 odlovených keší a navštívených eventů s tematikou KHB a 30. zlatou medaili za 105 odlovených keší a navštívených eventů. A tahle třicítka je mému srdci obzvláště milá, protože jsem ji mohl předat manželskému páru Věra a Karel, našim věrným a nadšeným fanouškům, kteří dokazují, že v žádném věku není pozdě s začít s turistikou či s geocachingem.
Po celý víkend nás doprovázelo úchvatné barevné počasí, protkané nitkami babího léta a slunečních paprsků. Což o sobotu bych se nebál, protože turisti jsou Pána Boha milé děti, ale ten nahoře nám ho ze své nebeské brány dopřál i v neděli při radovánkách emerických. Spokojení návštěvníci posedávali po lavičkách, polehávali na donesených dekách a užívali si klidu a pohody. Stůl na pinčes byl v obležení. Jen jsme neviděli žádné otužilce čachtat se v rybníčku, či zamilované páry na lodičce. Romantický muž je holt nedostatkové zboží. Budu se muset zeptat umělé inteligence, jestli vůbec tuší, co že to ta romantika vlastně je?!
Také neděle dospěla do svého pozdního odpoledne a po páté nastal okamžik velkého balení. Kdo by tomu chtěl věřit, že jsme toho sem tolik natahali?! Zámecký pán na svém traktůrku odvážel sezení od rybníka už za přicházející tmy. Nikomu z nás se ale domů nechtělo. Ještě závěrečná opékačka, posezení a povídání. Poslední špekáček pro pravnuka toho, který má ten letošní turistický ročník na svědomí. Skoro to vypadá jako konec. Ale přesto není! S Otcem národa se potkáme ještě dvakrát, v Lobkovicích a ve Štětí. Ale zcela jistě budeme přitom vzpomínat na to naše dostaveníčko na zámku v Malči!
- - - - - - -
Děkovačka
K článku v Malči patří jedno poděkování ani ne velké, ani ne největší, ale poděkování zcela zásadního významu. Poděkování Václavu Macháčkovi - Riegrovi, který má "našeho" turistického Palackého na svědomí. To díky jeho invenci v Havlíčkově roce 2021 dozrál Palackého rok 2026. Bez pana Macháčka bych se do Palackého nikdy nepustil. On se stal mým supervizorem, který kontroloval a opravoval moje první rozjančené texty a snažil se mi i přes můj odpor k faktografii vysvětlovat dějinné kontexty. On mě propojoval s lidmi, kteří byli pro tento projekt klíčoví. Projekt skončí, ale přátelské vazby s Václavem Macháčkem a dobré pocity z úspěšně naplněného projektu Palacký 2026 přetrvají léta.
Paní Haně Macháčkové potom děkuji za vytvoření pocitu domácího prostředí a přátelské atmosféry na zámku po celý víkend. Fakt jsme si tu připadali jako doma. Velké poděkování paní Haně, že nám svoji domácnost vydala všanc a že to s námi zvládla bez zjevné újmy na fyzickém a psychickém zdraví.-)
Poděkování míří také do Chotěboře. Konkrétně vedoucímu nově otevřeného městského muzea v Chotěboři Michalu Kampovi. S Michalem jsme se seznámili v roce 2017 v Muzeu Vysočiny v Havlíčkově Brodě, když jsem připravoval turistický záznamník TTO Havlíček. Já nedějinopisec jsem se s tím děsně pral, sebedůvěra na nule. Michal se mi jen smál a říkal: "Ať napíšeš o Havlíčkovi cokoliv, vždycky to bude pravda". Tak tuhleten citát vytáhnu na světlo Boží co chvíli, když jsem v úzkých. Pět let si hlásám svoji pravdu a klidně ji budu hlásat i dalších pět let, pokud budete ochotní mi ji věřit.-) Poděkování putuje také za vedoucí informačního centra v Chotěboři Anetou Dostálovou za skvělou spolupráci a podporu. Děkujeme!
Poděkování patří vzácných hostům z předchozích zastavení Palackého, kteří za námi dorazili. Zdence Šizlingové se svou věčně vysmátou dcerkou Vendulkou (hi hi hi ...dcerkou.-) až dalekého Otína u Klatov, kde jsme byli s Terezií o letních prázdninách oddáni. Pokud mluvíte o někom, že za vámi přišel se srdcem na dlani, pak to byl prototyp těchto dvou neskutečných dam. Jsou návštěvy, na které se těšíte, a jsou návštěvy, které vás svou přítomností vynesou na obláček. Tak asi tak bych to viděl já!
Další návštěvou, která naši duši vynesla na obláček, byla Marie Kalátová z třeboňského archivu. Znovu a znovu musím připomínat dubnové zastavení v Třeboni, které bylo svým obsahem akcí vymykající se všem ostatním. To mi jistě potvrdí každý, kdo tam byl a měl možnost nahlédnout do nejtajnějších zákoutí tamějšího archivu. A paní Marie Kalátová byla jednou z těch klíčových osob, které nám tenhle silný zážitek umožnily.
V podstatě jsme z obláčku na rodnou hroudu nesestoupili, protože naši radost přiživovali všichni ti dorazivší lidičkové po celý víkend. V sobotu obvykle ti, se kterými se vídáváme po celý rok, a to ať už na našich akcích či na akcích jiných spřátelených odborů. V neděli pak ti, které jsme klidně celý rok od loňského megáče v Duchcově neviděli, což je ovšem jedno, protože jsme se s nimi zdravili a vítali, jako bychom se viděli včera. Všem patří obrovské poděkování, že tu na zámku vytvořili tak skvělou a přátelskou atmosféru, že sem prostě chtěli přijet a že tu s námi (snad) rádi pobyli. Takže děkujeme ... děkujeme ... děkujeme...
Velké poděkování také Tondovi za pamětní plakety, které moc potěšily. Především jako ocenění toho, co děláme a že to snad aj děláme i dobře.-) Tuhle sbírku pamětníků doma střežím jako oko v hlavě a fakt mi dělá velkou radost!
Dále pak poděkování Honzovi a oběma Alčám za nezištnou nabídku přípravy keší ... snad je tu ani nebudu uvádět geocachingovými nicky ... a oni dobře vědí proč. Děkuji a je mi líto, že jejich publikace provázelo tolik potíží...
A konečně moje (tradiční) osobní poděkování jako vždy všem spolupracujícím kolegům našeho stále se rozšiřujícího a tentokrát při takové mimořádné události mimořádně zbytněnému týmu ... Petře, Miladě, Bekče, Janě, Pavlovi, Dominikovi, Vojtovi, Ivošovi s Léňou, Petrovi a Tondovi ... jste prostě báječná parta a je mi s vámi fajn.-)
A kdy že se uvidíme příště? Jak už jsem uvedl kdesi v textu výše, následovat bude zastavení na zámku v Lobkovicích (24. října) a pak už bude následovat úplně poslední zastavení ve Štětí při příležitosti konání Posledního puchýře (14. listopadu), kdy se s projektem věnovaným Františku Palackému budeme definitivně loučit. Tak nezapomeňte dorazit, bylo by nám bez vás smutno. A vám bez nás jakbysmet!
- - - - - - -
Rekapitulace akce v Malči o víkendu 2. - 4. 10. 2026:
Turistická sobota "PALACKÝ 2026 - Maleč"
- Registrovaní účastníci sobotního pochodu ... 290
- Organizační (pořadatelský) tým ... 10
- Zámek Maleč ... 3
- Informační centrum Chotěboř ... 4
C e l k e m ... 307 účastníci/ků
Geocachingová neděle "FP - Zámecká zahrada Maleč"
- Registrovaní účastníci megaeventu ... 480
- Organizační (pořadatelský) tým ... 12
C e l k e m ... 492 účastníci/ků
Doprovodné eventy
- CITO v Malči (pátek) ... 70
- Setkání v Malči (pátek) ... 76
- Snídaně na nádraží: Chotěboř (sobota) ... 46
- S Rozhledníkem na rozhlednu - Boika (sobota) ... 50
- CITO "Čistá Chotěboř" (sobota) ... 109
- Setkání v Chotěboři (sobota) ... 112
- S Františkem na pivu nejen o pivu (sobota) ... 70
- Vítejte v Malči (neděle) ... 325
Počet návštěvníků Památníku Františka Ladislava Riegra a Františka Palackého v Malči
- Sobota 3. 10. 2026 ... 120
- Neděle 4. 10. 2026 ... 139
C e l k e m ... 259 návštěvníci/ků