Těch statečných jsme nakonec napočítali osm, ale v pátek 8. prosince se nás na zimní přechod z Vlašimi do Humpolce sešlo právě sedm. Barvy Havlíčka tu hájím společně s Kamilem Motalíkem, ale zítra nás na trase doplní ještě Martin Pesler. V jasné převaze tu jsou členové KČT Union Cheb, přičemž organizátorem akce a vůdcem smečky je Tomáš Sešín. Ten nás žene z města po zelené turistické značce směr Trhový Štěpánov, kde se zastavíme v místní nádražní hospůdce na pivo. Prý je to až do neděle poslední styk s civilizací. Ale to ještě netuší, jak se mýlí. Ostatně to neví a nemůže to zatím vědět nikdo z nás.-)
První bivak zakládáme v blízkosti stezky na tělese bývalé drážky za Sedmpány. Už za úplné tmy zbaštíme páteční gulášek a popijeme ze zásob, co nám krosny vydaly. Jak jsou ty prosincové dny krátké…
V noci na nás nebe dnes prvně seslalo své posly, otevřelo se a přebarvilo krajinu a naše stany sněhovou pokrývkou na bílo. Bylo k nám však milosrdné, a tak když se rozloučíme s vracejícím se Mikešem a vyrazíme za dnešními kilometry, sníh nám příjemně křupe pod nohama, zůstávají za námi první otisky bot, ale neboříme se.
Naším prvním cílem jsou dva nedostavěné mosty protektorátní dálnice u Hulic. Říká se jim také Hitlerovy mosty, který jejich stavbu započal roku 1939. Výstavba dálnic však byla komunistickým režimem zastavena v roce 1950. V letech 1965 - 1975 probíhala výstavba vodní nádrže Švihov, a tak byly oba mosty zatopeny téměř až po úroveň mostovky. Projekt dálnice D1 dokončené roku 1977 byl kvůli vodní nádrži přepracován, a vede tudíž o několik stovek metrů jižněji. Mosty jsou údajně nepřístupné, protože se nacházejí v ochranném pásmu vodní nádrže.
Protože šlo o organizovanou akci, byli jsme připravení zákaz respektovat. Ale na žádný zákaz jsme nenarazili. Dálnici jsme podešli propustkem a ačkoliv jím protékal poměrně vydatný proud vody, škody na majetku (našem a i kohokoliv jiného) byly nulové.-) Tady jsme byli poprvé a byl to fascinující zážitek se smíšenými pocity o dobách (ne)dávno minulých. Rád bych ještě podotknul, že dotčená oblast naší přítomností nedoznala žádných ekologických následků, nezanechali jsme tu jediný odpadek, žádné zplodiny a vyhnuli jsme se i trousení exkrementů.-)
Vracíme se na těleso drážky a přes cesty kolem Sedlice se přesunujeme na další část této drážky, vedoucí ke kamennému železničnímu viaduktu nedaleko Němčic. Most byl postaven italskými stavaři v letech 1901 - 1902. Most stejně jako trať byly silně poznamenány druhou světovou válkou. Trať zanikla roku 1970 napuštěním Želivky. Prostě se v ní tak nějak utopila…
V Lokti vyvracíme Tomášův mýtus o nulovém kontaktu s civilizací a žízniví se vrháme na benzinku k chladicím boxům s pivem. Tuhle pauzu si odůvodníme hravě. Je nám v patách Martin a my nechceme, aby putoval osamocen. Jsme přeci kamarádi, tak tu na něho počkáme.-) Martin je borec a časovou ztrátu co se týče konzumace hravě dohnal.-)
U Lhoty Bubeneč se opět napojujeme na zelenou turistickou značku, po které putujeme do Děkanovic, za kterými chceme rozbít sobotní bivak. Nebesa se dnes už podruhé otevřela a nebeští poslové nás zase začali zasypávat bílými vločkami. Věřte tomu, že to tak bylo, protože jsem v Děkanovicích uzřel anděla. Nejdřív jsem začal svatosvatě slibovat, že ten alkohol fakt umírním, ale když mi i ostatní přisvědčili, že ho vidí, tak jsem se uklidnil. Dokonce jsem mu dal i hubičku, abych se přesvědčil, že se mi nezdá.-)
Skutečně nás tam nahoře dnes měli rádi, a tak nám do cesty v téhle maličké vesničce - čítající nějakých padesát stavení - seslali mikulášskou nadílku. Paní starostce se našich sněhem zapadaných postaviček zželelo a pozvala nás na oslavu, nabídla nám svařák, který se dnes obzvlášť hodil. Taky jsme ochutnali chlebíčky a cukroví… no prostě ráj na zemi! Dokonce jsme ji oficiálně požádali i o povolení stanovat na katastrálním území obce, takže dnes jsme to měli schválené mocí úřední.-)
A repete ze druhého odstavce tohoto článku: Už za úplné tmy zbaštíme sobotní gulášek a popijeme ze zásob, co nám krosny vydaly. Jak jsou ty prosincové dny krátké…
V neděli po snídani se se skupinkou loučím a z rodinných důvodů se vracím do Děkanovic a domů. Na cestě do Humpolce však dnes čeká ještě jedna lahůdka v podobě Vojslavického mostu. Jedná se o unikátní dvojmost přes Želivku, kde ve spodním patře překonává řeku silnice třetí třídy a o dvanáct metrů výše dálnice D1. I tenhle most byl součástí plánované Hitlerovy dálnice, během války se však práce zastavily. Po rozhodnutí v šedesátých letech stavbu dálnice dokončit bylo potřeba údolí Želivky překonat novým mostem, protože stávající by měl moc velké klesání. Nad starým mostem proto vyrostl nový ocelový, který částečně využívá i původní nosné konstrukce.
No… a to už bylo nádraží v Humpolci coby kamenem dohodil a s krosnou na zádech došel pěšky! Děkujeme všem, kteří s námi tenhle báječný víkend absolvovali. Lidi, byli jsme s vámi moc rádi… a doufáme, že i vy jste byli rádi s námi.-) A zase někdy někde na viděnou a na šlapanou.-)