Dovolená na Vranovské přehradě čili Moravském Jadranu, jak se nejteplejšímu místu u nás přezdívá, není nic výjimečného. Zvlášť pokud ji chcete prolenošit v plavkách na pláži. Za turistikou se sem jezdí obvykle až na podzim, kdy ustanou halas, mumraj a stánkové dožínky. Kdy se kraji navrátí klid a je znovu po čtvrt roce slyšet šumění lesa a šplouchání vody.
My jsme se letos o prodlouženém víkendu zaměřili na Bítov a nejbližší okolí. Když začne zlátnout listí, tak se ze všech vyhlídek naskytne nádherný pohled do hlubokého údolí, zrcadlícího se ve vodách vodního díla. A že těch vyhlídek, ostrohů a skalek bylo nespočet, to se dá snadno odvodit z počtu nalezených kešek.-) Jen toho šplouchání vody jsme si moc neužili. Letošní pohled na poklidné vodní zrcadlo je velice nezvyklý a trochu děsivý. Hladina je více než patnáct metrů pod obvyklou úrovní touto roční dobou.
Zatímco my jsme před dvěma týdny mokli na osmistovkách ve Žďárských vrších a minulý víkend na mezinárodním pochodu IML Jede Kudrna okolo Brna jakbysmet, tak téhle oblasti se srážky letos dlouhodobě vyhýbají. Společný přítok z Dyje a Želetavky činí pouhých 1,0-1,5 m3.s-1, zatímco regulovaný odtok se drží na ustáleném „povinném“ minimu 3,5 m3.s-1. Hladina nádrže klesá každý den asi o pět centimetrů.
Mimořádný pohled se teď v létě nabízí z dolního nádvoří státního zámku Bítov, hrdě se vypínajícího na ostrohu na levém břehu Želetavky. Želetavka se pod hradem klikatí už jen jako lesní stružka a její vyschlé koryto vydává více než osmdesátileté svědectví. Svědectví o jedné vesničce, která musela ustoupit rozsáhlému vodnímu dílu. Kdo by si kdy pomyslel, že se po mnoha desetiletích znovu vynoří její základy, které nás přimějí k zamyšlení o osudech tehdejších obyvatel a o smyslu lidského konání?!
První myšlenka o stavbě přehrady vznikla už v roce 1908 u společnosti Podyjské závody, které chtěly postavit elektrickou dráhu spojující Znojmo a rakouský Raabs. Turbíny na této přehradě měly vyrobit elektřinu právě pro pohon této dráhy. O výstavbě přehrady úřady rozhodly v roce 1912, a tím zpečetily osud starého Bítova. Byl vydán zákaz oprav všech stávajících domů a stavba nových. Bítovští nesměli zvelebovat svá obydlí ještě dalších dvacet let, než došlo k výstavbě nové vesnice tam, kde ji známe dnes.
Výběrové řízení na stavbu Vranovské přehrady bylo vypsáno roku 1929 a vyhrálo jej konsorcium firmy Pittel & Brausewetter spolu s firmami Lanna a Českomoravská stavební společnost. Vodní dílo bylo vybudováno v letech 1930-1933. Hráz přehrady je vysoká 60 metrů a v koruně je dlouhá 292 metrů. V době výstavby byla největší přehradou na našem území a dodnes je podle rozlohy desátou největší v České republice. Přehrada je dlouhá asi 30 km a končí právě tam, kde pod hradem Bítov stála stejnojmenná ves, kterou muselo opustit na čtyři sta jejích obyvatel.
Ale abychom nekončili příliš sentimentálně, tak doporučuji využít říjnových víkendů k návštěvě tohoto starobylého hradu s téměř tisíciletou historií, než se uloží k zimnímu spánku. Je tu krásně, je tu klid a podzim je tu mimořádně barevný. A pokud jste členy KČT, pak si nezapomeňte vzít s sebou kartu Eurobeds. Na prohlídkové okruhy dostanete výraznou slevu a vstup na hradní nádvoří je s kartou Eurobeds zcela zdarma!