Z Polabí, placky země České jsem uprchl na Vysočinu. Odmala jsem podvědomě tíhl ke kopcům a horám. Ale rád a často se vracím. Inu, krajina mého mládí! Teď naposledy jsem zavítal do nevelké obce Hlízov, kterou od Kutné Hory dělí jen frekventovaná kolínská osmatřicítka.
Hlízovský Unikátní Spolek tu pořádal druhý ročník Jarního putování se svatým Jakubem. Pochod nebyl uvedený v kalendáři KČT a já jsem se zde ocitl jen díky doporučení Jardy Vály. Čtyři stovky účastníků neputovaly sice Svatojakubskou poutní cestou do Santiaga de Compostela, bohatě jsme si vystačili s okolím Hlízova a Kutné Hory. Unikátní spolek pro nás připravil unikátní program - pořadatelé zpřístupnili sedm kostelů (přičemž některé bývají přístupné jen zřídka a při mimořádných příležitostech), dvě výstavy fotografií, tři rozhledny, muzeum hornictví, zámek Kačina, tvrz v Nebovidech, bývalý mlýn a vodní elektrárnu na Šífovce, dvě minizoo, jízdy na koni a spoustu tvořivých aktivit pro děti. Organizačně neskutečně náročné ... a nad síly nebohého turisty! Vzal jsem to po nejdelší "třicítce", ještě jsem si notnou dávku kilometrů přidal, ale zvládnout a navštívit to všechno prostě nešlo. Tak jsem si třeba něco nechal na příště.-)
Nepíšu ovšem tento článek, abych zdlouhavě a nudně líčil, kudy jsem chodil, co jsem tam viděl a které známé tváře jsem potkal. Nejdůležitějšími tvářemi dne byly totiž tváře pořadatelů! Před nimi se hluboce skláním. Kde se nešetří nadšením pro věc a čas se nepřepočítává jen na peníze, tam se i v poměrně skromných podmínkách dají dělat divy. Každým rokem se účastním desítek akcí, ale divy se dějí jen zřídka. Ale když už se divy udějí, tak je potřeba si je pořádně užít. Já za ně děkuji!
Nakonec došlo i na už vzpomínanou Svatojakubskou poutní cestu do Santiaga de Compostela a vůbec nevadí, že jen prostřednictvím moc hezkých fotografií, vystavených v místní kapli.
A jaké že bylo počasí? No přeci skvělé! Jaké jiné by ostatně mohlo být, když sám svatý Jakub je patronem všech poutníků...