Nemám-li jiných nezbytných rodičovských, pracovních či turistických povinností, tak tenhle pochod na domácí je půdě v podstatě občanskou povinností.-) Hanba by mě fackovala, kdybych se nezúčastnil pochodu, na jehož start se lze dostavit v papučích, pyžamu a s kartáčkem v ústech.-) Navíc po dvouletém půstu! Fakt jsem se na pochod kol dokola Štoků těšil jako malé dítko na lízátko.-)
Letošní už třiadvacátý ročník měl lehce poupravenou fasádu s novým místem startu a cíle. Pořadatelé anoncovali, že letošní barva ročníku je červená, a tak kdo přijde v červeném, dostane malou drobnost na cestu. Navlékl jsem tedy ještě neobnošené tričko "Čistá řeka Sázava na Vysočině" ... a červené jablíčko na cestu vykouzlilo úsměv na mé tváři.-) Tak to mi tedy byla velice milá pozornost!
Měl jsem obavu, že se budeme trmácet po cestách zmasakrovaných rozběsněnými lesáky, nemilosrdně plundrujícími lesy kolem Štoků ... leč pořadatelé mě mile překvapili. Červeně vyznačený okruh se těm nejhůře postiženým lesům velice šikovně vyhnul. Náhodní přespolní museli žasnout, jaké tu máme krásné a hluboké hvozdy! Navíc bylo po dešti, lehce mžilo a lesy nádherně voněly jarem. A tak jsem se mezi polomy vrhnul jen cestou ke kapli svaté Anny, a to ještě jen v důsledku vlastní iniciativy, protože oficiální trasy se jí letos vyhnuly.
A určitě se ještě musím zmínit o průchodu třešňovým sadem před Petrovicemi ... a pod rozkvetlými třešněmi se ostatně procházelo i v jiných místech. Kombinace bílých květů se svěží zelení v krůpějích se třpytících luk bývá výjimečná a pomíjivá ... a my jsme dnes měli to štěstí, že jsme si ji mohli užívat po celý den.-)
Asi tušíte, že na pochodu někde úplně jinde v nějakém úplně jiném kraji bych se nad krásou krajiny takhle nerozplýval. A máte naprostou pravdu! Pointou celého tohoto článku je totiž oslava kraje, kde jsem prostě doma. Už Karel Václav Rais dobře věděl, že "Cestička k domovu známě se vine, hezčí je, krásnější, než všecky jiné!"