Koncept propojit naše obvyklé víkendové aktivity navíc ještě se zimním tábořením - který vzešel z takového toho našeho obvyklého blábolení, které kdovíproč v angličtině pojmenoval nevímproč brainstormingem - mě samotného zaujal. Oprostit se od turistických klišé vydávat pamětní listy v přetopené hospůdce, ale naopak "vytáhnout" cíl do volné přírody, kde bude po celý víkend hořet oheň a na tom ohni se budou opékat špekáčky, a to vše se siluetami stanů vesničky zimních táborníků v pozadí. Vše zahalené v bílém, na zem zlehka a rozvážně budou dopadat jemně se třpytící sněhové vločky, z nichž se některé nad žhnoucími uhlíky sotva slyšitelně a sotva viditelně promění v průhlednou páru. Na zahřátí se bude vařit kotlíkový čaj a do toho čaje se budou přidávat ingredience dle chuti a věku - cukr, rum a slivovice....
Hned první ročník "Křišťálové studánky" nám potvrdil, že je tento koncept cestou správným směrem. Na start ve Zbiroze před infocentrem se z obou autobusů přivážejících turisty od vlaků v Kařezu vyvalily davy natěšených turistů, kteří se rozptýlili na trasy o délkách 10, 15 a 25 kilometrů směr Sládkova křišťálová studánka. Samozřejmě s nezbytnou razítkovou a vizitkovou zastávkou v íčku a v muzeu. Spousta nedočkavců mezitím už okupovala místo ještě nepřipraveného cíle. Postavit stan, nachystat stolky, vybalit celý ten náš "létající cirkus", zažehnout oheň, nachystat špekáčky, hořčici, chleba, pivo, limonády, samozřejmě i ten už vzpomínaný rum a slivovici - a mohlo se začít úřadovat.-)
Pak už to všechno šlo jako na drátkách - po hrázi Podzbirožského rybníka v hantýrce místních zvaného Flusárek se začali valit první turisti z krátké trasy, odcílovali se a přemístili se k ohni. Moc mě to bavilo, jak bylo u ohně stále plno a že to fakt zafungovalo! Všechno, co jsme dokázali ovlivnit, si tak nějak fajn sedlo. Jen ten mrazivý únor do sněhu oděný se vymkl naší kontrole. Ale alespoň nepršelo. Hotový zázrak!
V noci jsem počítal kapky deště bubnující do celty stanu a trpěl, že v tomhle psím počasí se nikomu nebude chtít opustit teplo pod duchnou a vyrazit do té sloty. A jak rád jsem se mýlil! No, a protože turisti jsou Pána Boha milé děti, tak déšť ráno ustal a obloha se vyloupla do modrých tónů. Sic bylo na všech trasách vydatně bahnito, sic se v lesích rozvodnily jindy sotva postřehnutelné stružky, sic se na podmáčených loukách bořily tenisky pod hranici přelivu, však za krk nepršelo, a to je vždycky ten nejdůležitější indikátor dobré nálady!
Celý den bylo na tábořišti plno a když se začali vytrácet turisti, nahradili je jejich geocachingoví kolegové, kteří dorazili na Narozeninové špekáčky. A když už i oni odcházeli, stíny ve vesničce zimních táborníků se prodloužily, jen světélek od ohně neubývalo. A neubývalo ho dlouho do noci, když už i krajina utichla a okna okolních domů potemněla červená tlačítka televizních ovladačů.
A my v tichosti, nerušeně a nerušíce můžeme bilancovat:
Velké poděkování Miladě a Petře, které se o vás tradičně staraly, zatímco já jsem tradičně někde lelkoval.-) Další velké poděkování patří spolupořádajícímu odboru VHT Radnice za podporu a materiální výpomoc. Fando, děkujeme!
Děkujeme za spolupráci také informačnímu centru ve Zbiroze a především pak Petru Hoškovi z městského muzea za podporu a celodenní zpřístupnění expozic. Na íčku se prý po celé dopoledne nezastavili a v muzeu spočetli více než 60 prodaných vstupenek, což je prý výrazně nadstandardní návštěvnosti i během turistické špičky. O zájemcích "jen" o razítka a vizitky nemluvě...
Další poděkování míří na správu CHKO Křivoklátsko za vstřícný přístup a umožnění realizace dlouhých tras.
A úplně na konec úplně největší poděkování rodičům spoluorganizátorky Petry - tatínkovi za technickou výpomoc při přípravě tábořiště a mamince za skvělé vánočky.-)
A jak to bude s "Křišťálovou studánkou" dál? Žádné strachy! Pochod by měl být zařazený do termínového kalendáře "Deset pochodů s IVV", takže se další tři roky o jeho existenci bát nemusíte. Ba co dím?! Jaképak tři roky?! Klidně třicet...