Když jsme plánovali šest zastavení Žižkova palcátu, tak mi nějakej Kalich vůbec nepřišel na mysl. Všichni máme podprahově v mysli obraz Mikoláše Aleše z roku 1908, kde jsou kromě vyobrazení Jana Žižky na bílém koni také nápisy "Jan Žižka z Kalicha" a "Jménem Páně!" Ve škole nám však byl ideologicky podsouván Jan Žižka jedině z Trocnova, a přes to prostě nejede vlak, alespoň tedy ne podle grafikonu patnáctého století.-)
Až když jsem v lednu procházel trasu prvního zastavení Žižkova palcátu z Kyjí na Vítkov, náhoda zcela nevídaná - spíš tedy haluz než náhoda - mi přivedla do cesty našeho turistického kamaráda Miloše Formánka. Já trasuji pochod a Miloš z Terezína tu je na rajzu se svou ženou. Prý jestli vím, že se chystá slavnostní zpřístupnění hradu Kalich rytíře Jana Žižky na stejnojmenném kopci nad obcí Třebušín v litoměřickém okrese? A jestli vím, že se tam v červenci budou konat husitské slavnosti? No, samozřejmě jsem nevěděl nic a jen němě naslouchal.
Dosah této zdánlivě bezvýznamné vítkovské anabáze nabyl stejného významu jako vítězná bitevní vřava před 604 roky na vrchu vezdejším. Začal jsem se o Kalich horlivě zajímat, kontaktoval jsem třebušínskou paní starostku, domluvili jsme podrobnosti ... a bonusové sedmé zastavení bylo na světě.-)
Proto jsme vás se svolením obce mohli v sobotu 6. července přivítat u ornitologické stanice na břehu rybníka Machčáku a proto jsme se taky mohli společně vydat na vrch Kalich. A jako vždy nás potěšila vaše odezva - vzhledem k tomu, že akce byla avizována v době, kdy rodiny už mívají naplánované prázdniny, že akce nebyla uvedená v ročním termínovém kalendáři, že se jednalo o prodloužený víkend a že dostupnost veřejnou dopravou není nejjednodušší, tak se vás tu sešlo opravdu hodně. A mnozí, kteří to nestihli k Machčáku, tak na nás čekali nahoře na hradě. No prostě účast 145 lidiček předčila naše očekávání!
A ještě víc nás těší, že do setkávání s Žižkovým palcátem vnášíte vlastní invenci, a tak díky aktivitě party kolem Jíti a Davida a jimi organizovaným eventům na Radobýlu, na Varhošti a na Větruši se původní záměr proměnil v celovíkendová vzájemná setkávání na nejrůznějších místech úchvatného kousku naší země zvaného České středohoří.
A jak je to tedy s tím hradem na Kalichu? Jan Žižka byl údajně pasován rytířem v lednu 1422 po dobytí Německého Brodu. Ale kým byl do stavu rytířského pasován a jestli vůbec, to zůstává tajemstvím dějin. A když i pan profesor Čornej krčí rameny, tak na to prostě neexistuje odpověď. Nicméně od tohoto okamžiku se z Jana Žižky z Trocnova stal rytíř Jan Žižka z Kalicha. Byl to sice rytíř mírně přestárlý, o němž by se v romantické beletrii stěží psalo, že měl uhrančivé oči a postavu jako panna, ale byl to prostě rytíř a rytíř jako takový nutně potřeboval mít svůj hrad. Bez ohledu na skutečnost, že na majetku nikdy nelpěl.
Tak takhle nějak bych ten příběh ve své tvůrčí invenci viděl já. Škoda jen, že to všechno bylo asi trochu jinak.-) Protože ten hrad byl vybudován už v roce 1421 a ještě v létě téhož roku si na něm vylámal zuby Žižkův úhlavní nepřítel Zikmund z Vartenberka. Ani se nedivím, že se se zlou potázal. Když už se nepřítel na takový kopec v plné zbroji vyhrabal, tak musel mít smrt na jazyku, aniž by vůbec započal boj. A nejspíš musel dojít pěšky, protože zchvácená kobyla ho v půli cesty shodila?!
To si ostatně dokážou představit všichni ti, kteří s námi na Kalich vystoupali, protože to je fakt nejšílenější kopec široko daleko. A to jsme šli docela nalehko a na tom kopci nás nečekala zeď a za zdí odhodlané a ke všemu svolné vojsko s bojovým šílenstvím v očích, ale milí a přátelští pořadatelé s úsměvem a naraženým sudem dobře vychlazené jedenáctky.-)
Bylo mi velkou ctí seznámit se zde s Hynkem Veselým, předsedou spolku Hrady Českého středohoří. Toho spolku, který z rozvalin zarostlých do náletových dřevin od roku 2015 v potu tváře přetváří tohle úchvatné dějinné místo. V průvodci se píše, že zahájení obnovy hradu předcházela šestiletá výzkumná, projektová a administrativní příprava. Naprosto netuším, co všechno taková příprava obnáší, ale naprosto mi to imponuje. Jako že se nadchne parta nadšenců s vizí, že tady na kopci vykutáme ze země unikátní památku, do níž vtiskneme pečeť životní etapy v řádu desítek let, je hodno obdivu. Nadto bez přípojky elektrické energie, teplé vody, sprchy a splachovacích toalet.-)
A to jsem ještě netušil, že si na Kalich vystoupám ještě jednou zítra. Kvůli ničemu méně důležitému, než je razítko do vandrbůku. Hynek je studnice vědění a mně bylo líto, když jsem asi po dvouhodinovém výkladu musel zbaběle prchnout. Hynku, promiň mi to, ale to nejdůležitější mám pečlivě zaznamenáno a průběžně studuji!
Kalich pro mne byla jedna velká neznámá a jsem moc rád, že jsme jej alespoň dodatečně do seriálu Žižkova palcátu zařadili. Pro mne osobně to byl obrovský objev a navíc jeden z nejhezčích víkendů letošního roku. A za to děkuji vám všem, kteří jste byli s námi tady na Kalichu i pod Kalichem, ale i na všech ostatních místech.
Zvláštní poděkování patří Miloši Formánkovi za prvotní impuls, třebušínské paní starostce Daně Legnerové za vstřícnost, Hynku Veselému za to úžasné místo tam nahoře a coby zdroji poznání, Miladě a Petře tradičně za spoluorganizování akce a Jítě s Davidem za doprovodné akce. Díky vám všem za účast a v září na Rabí na viděnou.-)
Užitečné odkazy: