Akce ve Zbiroze je v letošním seriálu ANNO LIBRI tou nejvíce závislou na přízni či nepřízni počasí ... a to jako proč? ... a to jako protože znám ANNO LIBRI křišťálovou studánku.-) ... a taky znám ANNO LIBRI Muzeum Josefa Václava Sládka ... a taky znám ANNO LIBRI vesničku zimních táborníků ... a v té vesničce předpokládáme strávit celý víkend od pátečního pozdního odpoledne až do nedělního raného odpoledne.-)
A tak jsem od pondělí vzhlížel k obloze, spínal ruce k nebesům, snad se i pokoušel modlit, maně hledaje těch správných modlitbičkových slůvek.-) Nemyslím si, že bych byl tam nahoře coby bezvěrec udělal dojem, ale určitě se tam za nás musel někdo přimluvit. Protože počasí bylo po celý víkend z boží vůle dokonale boží!
Boží svět jsme si při tom božím počasí užívali božsky a snad si to podobně užili i naši návštěvníci. Celovíkendové zimní táboření, sobotní pochod, čtyři eventy s nůší napěchovanou keškovými novinkami, ohniště v obležení, špekáčky, pivo, smích, pohoda...
Tábořiště otevírá Fischi v pátek ve čtyři hodiny, ale už ve dvě se z tábořiště hlásili první nedočkavci. Coby zdatní táborníci vlastně potřebovali jen souhlas pro rozdělání ohně. My jsme mezitím doplňovali zásoby proviantu a barely s vodou, doznačovali cestu na tábořiště z náměstí a neproznačkované úseky zítřejších tras. Publikace nových keší pak byly takovým svolávacím znamením pro geokešery k prvnímu recitačnímu eventu ANNO LIBRI, laděnému do Sládkovy tvorby pro dětičky. Zarecitovali jsme si Pašíkovu slávu, pogratulovali ounerce k narozeninám (vše nejlepší!) a v tematické shodě s verši "... a když stloustnul ještě více, dělali z něj jitrnice..." jsme se pustili do opékání prvních víkendových špekáčků.-)
Noc byla mrazivá a na loukách bílá námraza. Nějak jsme to večer přepískli, a tak jsme měli co dělat, abychom se do osmé ranní dali do gala. No ... asi bych neměl mluvit za ostatní, ale sám za sebe ... tak mně osobně se to tedy nepodařilo.-) Ještě se zalepenýma očima jsme přesně v osm v prostorách městského muzea začali startovat první turisty. To už však první ranní ptáčata měla za sebou první ranní neplánovanou soukromou prohlídku, když se vyvalili z prvního ranního autobusu a přepadli nebohé muzejnice.)
Další autobus od vlaku z Kařeza dorazil v deset. Prý totálně přeplněný. Turisti zavalili muzeum, íčko, náměstí. Bylo jich plno všude. Popisy došly, muzejní kopírka jela na plný výkon.-) Inu, to právě to vychvalované boží počasí vyhnalo natěšené pochodníky do přírody.
A jako že příroda kolem Zbiroha je nádherná. Loni jsme vedli trasy směrem na Františkov, Jablečno a Sládkovu křišťálovou studánku. Letos jsme turisty zavedli kolem zámku na Čertovu skálu a Světovinu, ke studánce vedly jen delší trasy. Terén mírně náročnější, ale lesy stále ještě moc hezké. Naštěstí. Ostatně, kde jinde by měly být nádherné, když ne v CHKO?! (P.S.: Povolení správy chráněné oblasti máme.-)
Mírně náročnější terén byl vlivem zimního počasí a zmrazků na cestičkách pro mnohé bohužel spíše více náročnějším terénem. To už se tak někdy v zimě stává. Ale máme jen samé šikovné návštěvníky, a tak se naštěstí na trase nikomu nic zlého nestalo.
Zatímco se v lese zima drží zuby nezuby, na louky kolem vesničky zimních táborníků začaly dopadat ostře hřejivé sluneční paprsky a ráno zmrzlá půda začala povolovat. To jsme pocítili už při stavbě stánku. Dopoledne to ještě šlo, ale v odpoledních hodinách se louka proměnila v bahenní lázně rozryté stovkami párů nohou. Bahno, kam se jenom podíváš. Bahno na každém kroku. A u ohýnku hotové termály.-)
Měli jsme radost, když jsme oheň viděli stále v obležení, slyšeli čilý halas diskuzních kroužků, špekáčky mizely pod rukama a v pozdním odpoledni zmizely úplně. Zmizel chleba, zmizela hořčice, zmizelo pivo i nepivo. Je to úplně stejně hřejivý pocit, jako když vidíte svoje dětičky a vnoučátka, jak se kolem vás batolí. Tedy s tím rozdílem, že v tom bahně bych batolení nikomu nedoporučoval.-)
S odcházejícím dnem a zapadajícím sluníčkem se osazenstvo kolem ohně mírně proměnilo, turisty nahradili geokešeři vracející se z lovu dnešních novinek a táborničtí osadníci. Osazenstvo se kromě toho mírně připoblížilo k ohni, protože tma se do kraje vloudila ruku v ruce i se štiplavým mrazíkem. Louky oněměly, ticho jen tu a tam proťal psí štěkot a občas zapraskalo v ohni, který vysílal své světelné signály zase dlouho do noci...
I v neděli ráno vylézáme ze stanů do kraje oděného v bílém. Včerejší bahýnko zamrzlo a co jsme včera ponechali na místě, to mráz si jen neochotně nechal vyrvat ze svého sevření. Moudřejší ustoupí, či ještě lépe - moudřejší si počká - a tak jsme si počkali, až se moci ujme slunce a vše kolem opět promění v bahenní lázně.
I těm bahenním lázním jsme raději ustoupili a místo konání nedělního eventu jsme přesunuli kousek stranou na dosud nezdupané místo. Dnes se pro jistotu citovalo ze Sládkovy tvorby pro širokou čtenářskou obec. K tomu se váže poměrně zajímavá historie. Chtěl jsem připravit recitační pásmo po vzoru loňského nedělního setkání, ale nechtěl jsem se opakovat, a tak jsem pořád nevěděl, jak na to?! A Fischi mi povídá, že bude v neděli pouštět labky a bonus k tomu. A já jako, co že to bude za labky? A Fischi prej že jako se budou doplňovat slova do Sládkovo básniček. A já na to, že to je jako skvělej nápad a jako že proč mi to neřekla dřív? A bylo to! Takže tímto přiznávám ve vší své (ne)poctivosti, že za překvapením v podobě kolektivní recitace za pět geocachingových bodů nehledejte z mé strany žádné velké přičinění, já k tomu přišel jako slepej k houslím.-) Já jsem jen přijal hotový materiál a časově ho propojil s eventem.-)
No, a to by mohlo být všechno. Všechny víkendové aktivity splněny. Všechno jídlo snězeno. Všechno pití vypito. Oheň uhašen. Ekologicky. Prostranství uklizeno. Trosky táborníků odklizeny. Příroda ponechána svému osudu, aby se pokusila vzpamatovat z jednoho předjarního setkání táborníků, turistů, geokešerů, rodinných příslušníků, vítané veřejnosti a všech podobných ANNO LIBRI šílenců! Tak za rok zase na viděnou!
- - - - - - -
Naše poděkování směřuje Muzeu J. V. Sládka a Městskému muzeu Zbiroh, jmenovitě vedoucí muzea Lucii Šavlíkové za velice vstřícný přístup, za zpřístupnění muzea a zprostředkování komentovaných prohlídek po celou sobotu. Celodenní nával a masivní útok na turistické suvenýry byl muzeu odměnou za poskytnutý azyl.
Moje osobní poděkování potom vám všem, kteří jste na naši akci dorazili, a také letošnímu tradičnímu čtyřlístku, který se o vás s pečlivostí sobě vlastní stará - Miladě, Petře, Pavlovi a Vojtovi.
Speciální poděkování Petře za veškeré zabezpečení s tábořením a všemi ostatními aktivitami spojené, za přípravu a publikace všech těch geocachingových novinek, a budu jí držet palce, aby se zahrada na jaře opět zazelenala.-)
Nesmí chybět ani poděkování KČT, odbor VHT Radnice za podporu akce morální i materiální v podobě poskytnuté kadibudky, tímto nezbytné rekvizity akce, tímto hojně využívané.-)
A nakonec mimořádné poděkování tam nahoru za báječné počasí ... a svatosvatě slibuji, že se polepším ... a kromě toho už nikdy nebudu lhát.-)
Děkujeme vám všem za účast a budeme se těšit na viděnou v sobotu 22. března v Památníku písemnictví na Moravě v Rajhradě!
- - - - - - -