V Nymburce jsem byl prvně v nemocnici. To protože a jelikož jsem se tu narodil. V Nymburce jsem šel prvně do školy. A v Nymburce jsem prvně navštívil knihovnu. Knihovnu v té úplně stejné budově, kde se městská knihovna nachází i dnes. Je třeba si vážit všech hodnot, které přetrvají od raného dětství až do věku pokročilého. Já si těch hodnot vážím tím víc, jak postupně ubývají.
V mládí jsem četl hodně a četl jsem bez ustání. Když mi zhasli v pokojíčku, četl jsem při baterce hluboko do noci. Nebo alespoň než se mi vybila baterka. Vedl jsem si svůj vlastní čtenářský deníček, v němž byly zaznamenány stovky titulů. Byl to samozřejmě úplně jiný čtenářský deníček, než ten oficiální školní čtenářský deník. Za deníček bych v době výchovy socialistického člověka mohl být odměněn leda tak kázeňským postihem.
Knihovnické regály mi byly propojovacím můstkem mezi mou čtenářskou nezřízeností a na pultech tehdejších knihkupectví nedostatkovým zbožím. To nebylo jen tak, dojít si koupit knížku! Tehdy k nákupu knižních novinek sloužily knižní čtvrtky a kdo neměl v knihkupectví protekci, tak musel do knihovny. A pěkně si počkat v pořadníku.-)
Tak takhle to v sobě mám a tyhle vzpomínky mě evokovaly k tomu, abych se pokusil uspořádat jedno ze zastavení ANNO LIBRI právě v Městské knihovně v Nymburce. Co si budeme povídat - jen ta budova zůstala, všechno se ostatní se změnilo. K lepšímu. Samozřejmě. Regály knih dnes už nejsou šedivé a ošuntělé, ani paní knihovnice nejsou šedivé a ošuntělé, nemusí se tu dodržovat mrtvolné ticho, výběr knih je mnohem širší a pestřejší. Ne že by tehdy bylo knih málo, ale ty "čtitelné" byly skutečně jen v zoufalé menšině.
Taky poslání knihoven se zásadně změnilo. Zatímco dříve knihovny sloužily k zápůjčkám knih a basta fidli, dnes jsou knihovny společenským a kulturním centrem města. Pořádají se tu přednášky, prezentační a diskuzní setkání, drobné dílničky, univerzity třetího věku a kdo ví co ještě dalšího?! Knihovna je prostě takovým multifunkčním prostorem poznávání a vzdělávání.
A tohle všechno jsme měli lidem ukázat a prezentovat během několika málo hodin, po které nám byla knihovna k dispozici.-) V jednu chvíli jsem už propadal panice. Tak nějak jsme se nemohli s knihovnou porovnat, co se týče otevírací doby knihovny. Nemohli jsme se porovnat ani s KČT Kostomlaty nad Labem - byli jsme domluveni na tzv. "zdvojené" akci, s kterýmžto turistickým vynálezem mám velmi dobré zkušenosti, ale tady si to prostě nesedlo. Asi jsme se špatně pochopili. Geocachingová část se rozsypala úplně, když nám emerické vedení začalo dělat problémy a ve své nevědomé prostotě odsoudilo KČT jako zavržení hodnou organizaci. Stálo mě to dost času a nervů.
A tohle všechno jsme nakonec lidem dokázali ukázat a prezentovat. Nakonec se nám podařilo do časového prostoru mezi 10:00 až 15:00 poskládat pásmo jednotlivých aktivit, které zmáčknuty v časové tísni následovaly jedna po druhé. Uvítání v knihovně, komentované prohlídky knihovny, autorské čtení Richarda Hanuse aka Paha Ahmy, přednáška Židovské hřbitovy aneb Co všechno lze vyčíst z náhrobků Zdenka Ratha aka Zdenka z Hradce, posezení u kávy v letní čítárně, čtení z knih Bohumila Hrabala, promítání filmů na motivy Bohumila Hrabala, nahlédnutí do knihovničky Bohumila Hrabala s knižní sbírkou ve více než čtyřiceti jazycích. Málo toho nebylo, ale všechno jsme to zvládli a bylo to úžasné.
Vlastně ještě dlužím vysvětlení několikaterého zopakování jména Bohumila Hrabala. Hrabal se narodil na předměstí Brna a po většinu života žil v Praze. Leč v Nymburce prožil své útlé mládí, vystudoval zde gymnázium, Nymburk mu byl literární inspirací a často a rád se sem vracel, opojený unaveným poklidem provinčního městečka a štědrostí jeho náleven. Městečka, kde se zastavil čas.
Nymburk Bohumilem Hrabalem žije a můžete se s ním potkat doslova na každém kroku, nebo minimálně na etiketě každé pivní lahve z místního Postřižinského pivovaru. Cestou z nádraží do knihovny lze projít kolem budovy zdejšího gymnázia se jménem Bohumila Hrabala v názvu. Na náměstí Přemyslovců se lze posadit vedle velkého spisovatele na jeho lavičku. Nebo také lze pozorovat klidnou hladinu Labe ve společnosti jeho koček z lavičky na levém břehu v ulici Na Bělidlech. Anebo to udělat jako my a společně si v městské knihovně, kde má Klub čtenářů Bohumila Hrabala své sídlo, připomenout letošní špičaté výročí "našeho" Bogana - čili 111 let od okamžiku, kdy pábitel ducha nezměrného přišel na tento svět.
Když jsme podvečírem balili a opouštěli naše dnešní stanoviště, ani se mi nechtělo věřit, kolik aktivit, kolik energie, kolik lidiček, kolik halasu a kolik nadšení se nám podařilo nakoncentrovat do tak malého prostoru knihovny. Byli bychom potřebovali takové to cvakátko, kterým jsme před čtyřmi roky počítali Havlíčky na Havlíčkově náměstí v Havlíčkově Brodě. Ale měli jsme jen kuličkový sčot - který trapnému otci s opovržením sobě vlastním laskavě zapůjčil jeho pubertální syn - a tak jestli nešvindloval buď ten sčot, nebo jestli jsme nešvindlovali my, tak se tím malým prostorem prohnaly bratru tři stovky nadšenců turistiky, geocachingu aji zbloudilých domorodců.
Tak tedy děkujeme Nymburku za pohostinnost ... rádi se sem zase někdy vrátíme ... a příště třeba upřednostníme nějakou poklidnější akci.-)
- - - - - - -
Naše velké poděkování patří Marii Lebduškové a celému týmu nymburské knihovny za veškerou podporu, vstřícnost a pomoc po dobu plánování akce i v jejím průběhu ... dámy ... byly jste skvělé, byly jste milé, byly jste trpělivé.-) Děkujeme.-)
Děkujeme panu Slávkovi Vaňkovi, penzionovanému profesorovi nymburského gymnázia, za přepážkou nymburského informačního centra, jehož samojediného ponechali svému osudu masám vizitkářským vstříc. Po celý den se prý fronta zákazníků vlnila až na ulici, po celý den si pan profesor prý nestačil ani odskoknout.-) Prý za celý den vystavil více než sto účtenek, čímž překonal prodejní rekord místního íčka.-)
Děkujeme týmu nymburského muzea, po dlouhých více než pěti, šesti či sedmi letech znovuotevřeného. Tam až tolik zájemců nedorazilo, chyba však bude na mé straně. Mnoha turistům jsem návštěvu muzea vymluvil, že to na hodinu nemá smysl a že budou jenom naštvaní, protože se to za hodinu fakt nedá! Ať si tedy dojedou do Nymburka někdy jinde a ať si pro návštěvu muzea udělají dostatečnou časovou rezervu - já sám jsem v pátek strávil v muzeu dvě a půl hodiny a dál než do třicetileté války jsem to nedotáhl.-)
Děkujeme za účast všem turistům, geokešerům a přátelům projektu ANNO LIBRI.-)
Moje osobní poděkování jako vždy všem v Nymburce spolupracujícím kolegům - Miladě, Petře, Pavlovi a Vojtovi.-) Poděkování také mamince, která se ujala role hostesky u kávovaru.-)
Děkujeme vám všem za účast a budeme se těšit na viděnou v sobotu 19. července v Památníku Bible kralické v Kralicích nad Oslavou!
- - - - - - -