Letošní jaro je jarem splněných turistických přání. Zamanu-li si vyrazit na jakoukoliv z tradičních turistických akcí, mohu na ni bez váhání vyrazit. Nikdo a nic ji nezhatí. Po dvou letech obav a odříkání si užíváme jarní organizované turistiky bez jakýchkoliv omezení. Před čtrnácti dny na jarním putování Vysočinou ve Štokách ... a dnes na Jarním putování se svatým Jakubem v Hlízově u Kutné Hory. Jako v pohádce.-)
Ono to tu v Hlízově vždycky bývalo jako v pohádce ... a pohádka pokračuje i po koronapotvoře.-) Všichni milí a přátelsky naladění ... a s organizátory se vítám, jako bychom se viděli naposledy včera.-) Vím, že mě tu čeká příjemná procházka v hezké přírodě, obohacená o několik mně neznámých, protože obvykle nepřístupných míst. Třeba takový zapomenutý kousek světa na soutoku Klejnárky a Černé struhy - tak blízko civilizaci, a přesto tak daleko od ní! No a potom ty milé kontroly s minidílničkami - kdyby mi někdo vyprávěl, že se na výkonnostní trase nechám přesvědčit, abych navlékal korálky nebo si rydlem vyryl vlastní řeku do makety naší matičky Země, tak bych se mu vysmál.-) Bojím se nadužívat pojem "genius loci", ale na akcích tohoto typu výstižnější slovní spojení nenacházím. A když se ještě navíc podívám na fotogalerii pořadatelů, tak mi je až smutno, co všechno jsem za ten krátký den nestihl.-)
Prvně jsem se svatojakubského pochodu Hlízovského unikátního spolku zúčastnil v roce 2017, tehdy se jednalo o jeho druhý ročník. Viz článek ZDE. Pamatuji si na své nadšení, že lze pochody organizovat i "jinak", což plně korespondovalo a stále koresponduje s mou představou o "moderním" pojetí turistiky. Což bohužel mnoho funkcionářů z řad Klubu českých turistů stále ještě nechápe, a proto některé pochody vypadají tak, jak vypadají.
Jenže spolek hlízovských nadšenců a patriotů jde ve svých aktivitám ještě hlouběji a zarývá své stopy do dějin téhle vísky ... či obce?! ... abych neurazil.-) Kromě desítek a stovek dobrovolnických akcí se tu setkáváme s hmatatelnými stopami doslova na každém kroku - hned na návsi pamětní deska Jarního putování či pamětní deska válečného hrdiny Františka Kočárníka na budově zdejší školy. Řada informačních tabulí hlízovské "naučné stezky", oživlá louka s instalovaným křížkem a posezením ve stínu lípy svobody pro odpočinek a rozjímaní ... a ... a ... a tady raději končím, abych na něco nezapomněl a neurazil.-) A kromě toho publikační činnost, jejíž výsledkem jsou moc hezky vyvedené knihy, kterými stačí jen listovat, abyste z nich měli radost, když už jste líní číst.-)
Já si prostě myslím, že když se pánbůh chystal předsedkyni spolku Jitce Šimkové vdechnout život, tak původně pomýšlel na kočku. Na poslední chvíli si to rozmyslel, ale ponechal jí těch devět kočičích životů. Protože za jeden jediný lidský se tohle všechno zvládnout nedá.-) A že tam to pevné nebeské spojení existuje, o tom nemůže být pochyb - protože takový báječný den za takového báječného počasí bez pomoci tam shora prostě nezařídíš.-)